Azůro v Rakousku 29.05.2015

Řeka: Salza, HWB, Blanice
Úsek: -

Luce slibuju Salzu už několik let a po piemontu nebylo snadný nekoho ukecat na vodu, tak jsme nakonec vyrazili jen ve třech. Předpověď slibovala, že by něco mohlo téct i na Šumavě a tak navzory vědomí, že opalovací krém můžeme nechat doma vyrážíme na jih. Potajnu jsem si dělal zálusk na horní Vydru (tu co se smí jezdit) a Blanici, ale v pátek ráno se budíme poblíž vyšáku s azurem nad hlavou.

   

V 7:00 začne velmi blízko nás správa železniční dopravní cesty klestit křoví kolem trati a tak se balíme a přesouváme na Salzu. Předpověď ale ukazuje jasně že ve dvanáct začne pršet. Jak to tak ale známe, předpověďi se často pletou a ani tento den nebyl vyjímkou. Začalo pršet už v jedenáct. Kolem poledne dorážíme do Wildalpenu a hned se jedem podívat na lahůdku zdejšího údolí - Hinterwildalpenbach. Má krásnou vodu, tak hned dáváme s Edou tenhle boof paradise.

   

Lucka se připojuje na druhou jízdu jen na spodní kousek protože jí to přijde moc dlouhý. Nakonec dáváme ještě Salzu na soutok s Lassingem a za již dost hustého deště jedeme do spodního kempu. Potkáváme i nějaké čechy na barakách, kteří mastěj Hinterwildalpenbach s námi, moc bezpečný nám to ale nepřijde, válce nejsou zrovna zanedbatelný a dole toho máme až po uši ;-)

   

Večer stavíme náš stan zvaný dešťodravec radši pod plachtou a v noci nás několikrát budí pocit jako bysme zakempovali v automyčce. Slíbil jsem Luce krásnou sluncem zalitou řeku tyrkysově modré barvy s bílými písečnými plážemi. Jen trochu víc čechů než na Berounce. No řekněte, která holka by na to neskočila ;-) Z toho se však splnili bohužel jen ty češi.

   

Jedni který chlastali celou noc na terase pod námi odjeli než jsme se vyhrabali a druhý přijeli hned po nich a na terase nad námi postavili malé stanové městečko. Když jsem se v sobotu ráno došel podívat na řeku, kterou jsme jinak z kempu vidět nemohli, tak se ve mě objevil plamínek nejistoty, jestli dneska tu spodní soutěsku dáme. Řekou, která měla barvu jak pole po orbě se valilo něco jako omítka a stromky po důkladné probírce lesa. Nervózně jsem otevřel Pegel Messtelle Wildalpen... 244cm, lehce pod červenou. No co se dá dělat. Shodujeme se, že jet spodek, kterej nikdo z nás nezná je blbost. To dokonce víceméně uznaly i cestovky, které nechávají rochnit klienty v kalné vodě na úseku z Wildalpenu nebo ještě výše.

   

Jako hyeny chvíli koukáme jak stádečko nervózních klientů pozoruje dvě posádky ze svých řad při pokusu o projetí slalomky. První dvojice se dostala až k závěrečnému válci a vypadá to jako by dostali jasný příkaz "nikdo nesmí projet" a pokorně se zvrhají ačkoli nám není jasné proč. V tu chvíli se však už přibližuje druhá posádka která se pojistila porcelánem uprostřed. Jelikož viděla jak na dlani osud předjezdců, tak se snaží vyhnout největšímu válci (vlnováleček nevalného významu) a najíždí shora více vpravo, kde však čeká zasouvák za kamenem který klient neznalý čtení vody prostě identifikovat nemohl. Tempa kraulu tedy musí nasadit už nad závěrem soutěsky a náš hlasitý smích vzbuzuje pobouření na druhém břehu řeky. (Teda alespoň se domníváme) Nikdo další už nejede. Nejhorší co se mohlo stát v deštivém dni nás ale čeká. Převlíkání do hydra. Takovej hnus jsem dlouho nezažil.

   

V kajaku už je ale líp a pádlovat fakt nemusíme. U soutoku s Lassingem dosyta proplavaní barakáři končí a řeka lehce přiostřuje. Vlny dosahujou kvality Innu a míjíme se se dvěma osamělými barakami od kterých se snažíme ujet co nejdál protože v jedné zatáčce vylévá první a o kus dál druhá. Evidentně to nejsou ani klienti cestovky což nás děsí. Na vysedačce tohodle úseku chvíli čekáme a přijíždí dva rafty české cestovky (jeden obsazen pouze klienty) a zvrhá se přesně na úrovni vysedačky. Klienti a raft odplouvá po proudu a jeden osamocený safety kajakář má fakt co dělat. Tak ještě pro ilustraci Laussa,

   

a Enže

   

Celý den nepřestalo pršet a už ráno v 6 byla řeka na červené rysce. Nemělo smysl tady zůstat. A tak jsme se vrátili za kontinuálního deště zpátky za naši hranici na Blanici. Ráno měla spodní stav a stoupala. Bez druhého auta to tedy byla dost drsná cros-run zkušenost, ale za hodinu běhu přes kopce, louky, lesy, potoky, desatero ohradníků a kravinců jsem to dal.

   

Blanice byla mírumilovná ale v jednu chvíli ukázala že se nevyplácí přestat dávat pozor. Když jsme zastavili pár metrů nad padlým stromem a Eda kolem mě plaval hlavou dolu po třetím neúspěšném pokusu o eskymáka z blbosti, tak jsem ho nemilosrdně vytáhl za loket z kajaku. Loď naplaval pod kládu a měli jsme o zábavu postaráno. Naštěstí to šlo lehce ven, ale zase poučení pro všechny. I zdánlivě lehká řeka končí prvnim pivem v autě.

   

DDD

D