15.04.2006 - 16.04.2006

Řeka: Jizera a Tanvaldská Kamenice
Úsek: Z Mýta a Plavů

Původně jsme vyrazili ve složení já (Tomáš), Dan, Pája, Mirinda, Ladis, Kajman, Lucka a Jirka na horní Kamenici z Josefáče, ale vody tu bylo málo, a tak jsme přejeli na Jizeru. Jizera sice měla taky málo vody (cca 75 cm v Jablonci), ale jinam se nám už nechtělo. Kajman byl při pohledu na vodu trochu rozladěnej, ale nakonec s námi jel. Před ostrovem jsme zastavili. Ladis přenesl a ostatní to dali vlevo. Vše bylo celkem v pohodě a až do Vilémova, kde jsme skončili. Po vynikajícím obědě v Rokytnici jsme odjeli hledat nějaké to ubytování a Ladis s Kajmanem a Luckou jeli domů.

My jsme zatím sehnali ubytování v sokolovně v Jesenném a jeli se podívat na Riegrovku. Tu jsme prošli. Bylo tam zajímavých cca 300 m. Pak jsme se vrátili a šli se navečeřet. Po večeři jsme ještě trochu zakalili a šli spát.

Ráno se mi na vodu moc nechtělo. Ale nakonec jsem neodolal - ostatně jako vždy. Riegrovku kluci zavrhli - že prý těch 300 m za to nestojí – a jeli jsme do Plavů. Tady jsme jukli na rozpis závodů a zjistili, že je trochu volná mezera mezi raftama a sjezďákama. Vyrazili jsme tedy během této mezery.

Vody bylo dost – rozhodně se to nedalo srovnat se stavem před týdnem. Již na Držkovských schodech jsem nejel zrovna dobře a pak v druhé těžší peřeji dokonce pozadu. Při pomyšlení, že to nejtěžší nás teprve čeká mi nebylo zrovna fajn. Pak přišli další peřeje s Prádelnou a kupodivu jsem to projel v pohodě. Mirinda si však krysnul. Než jsme se opět nalodili, začali jezdit sjezďáci. Snažili jsme se uhejbat jim do vracáků a myslím, že rozhodně v pohodě. Navarovská soutěska stavěla i některé sjezďáky na zadek, a tak jsme se rozmejšleli. Dan s Pájou to dali celkem v pohodě a tak jsem taky neodolal a jel. Mirinda s Jirkou přenesli. V následujícím bludišti jsem měl pocit, že jedu kam chce voda a ne kam chci já. Po nějaké době přišel Tobogán. Zastavili jsme nad ním a šli se podívat. Pak jsme všichni postupně jeli (a samozřejmě dávali pozor, abychom někomu nezkazili závod). Všichni to dali v pohodě, jen já jsem se dostal k pravému břehu a rozhozen a bez rychlosti spadl do závěrečného válečku. Ten mě vyloopoval a já musel poprvé zvedat. Tady jsem si již říkal, že dál je to již v pohodě. Krátce nato jsem ale blbě najel a práskl se. Pádélko se mi trochu pootočilo, a tak jsem nemohl dobře odzvedat. Nicméně zde bylo mělko a tak jsem přeci jen po podivném souboji se zemskou přitažlivostí vyhrál a srovnal pádlo. Nicméně jsem okamžitě spadl do dalšího válečku odzvedal a ještě jednou do třetice. Pak jsem zajel do prvního možného vracáku, vylezl z lodi a těžce oddychoval. Na helmě přibyli nové šrámečky, ale jinak dobrý. Pak jsme ještě skočili jez (a konečně taky jednou použili foťák) a krátce nato dojeli do cíle v Jeseném.

Zmáťa