19.03.2005

Řeka: Tanvaldská Kamenice a Jizera
Úsek: Z Jeseného a Vilémova

Začalo tát a tak jsme již od středy začali plánovat víkendovou vodu. Na horních tocích to nicméně dlouho vypadalo pouze na Kamenici, která měla stav okolo limitu díky přehradám. V pátek se však začaly zvedat i jiné řeky, a tak to začínalo být zajímavé. V sobotu ráno jsem ještě juknul na web Povodí Labe a vše bylo jinak. Téměř všude nějaký ten povodňový stupeň. Michal to již začal vidět černě, protože měl jet i Miki a do povodňového stavu s ním jít nechtěl. Nakonec jsem navrhl, že vezmeme raft a pojede s Romanem a Mikim na Coloradu. Ihned se tohoto nápadu chytil a bylo vyřešeno.

Když jsme se před devátou sešli v Příšovicích u benzínky s Danem a Pájou, nestačili se divit. Jejich první otázka byla: "To pojedete všichni čtyři v jednom kajaku?" Když jsme jim prozradili existenci raftu v kufru našeho Formana, očividně si oddechli, že nebudou muset zachraňovat tolik lidí, nicméně to téměř úspěšně maskovali teoriemi o případných záchranářských možnostech trojice rafterů. V Podspálově na soutoku již čekal Cajkos. Jukli jsme na stav a vyrazili do Jeseného.

V Jeseném jsme startovali nad mostem sjezdem po sněhu. Já jsem si ještě nad jezem šoupnul svého pověstného zahajovacího eskymoše (bez něj se cítím nesvůj, a tak mně ani studená voda neodradí) a vyrazili jsme. Kousek před korunou jezu jsem ještě vychytával poslední nedostatky výstroje, a tak se stalo, že jsem si dal jezík bez rozjezdu, a tak mi voda pod jezem ukázala, že jsem se svým cvičným eskymošem nad jezem mohl klidně počkat, protože jsem si ho pod jezem stejně zopáknul. Ostatní sjeli bez problémů, a tak jsme jeli dál. Vše bylo celkem zarovnaný, a tak jsem prohodil, že to mohli dát i kluci. Kochám se a najednou vidím, jak dva metry přede mnou padá voda do pořádný žumpy. Nezmohl jsem se na víc než jeden záběr a byl jsem v tom. Celý jsem se zanořil, jedno mocný vylehnutí, pár záběrů a byl jsem z toho venku. Pak přišlo pár úseků, kde byly docela slušné vlny a sem tam nějaký ten váleček. Kluci občas zablbli a tuším, že Dan měl možnost poznat, že ne všude je velká hloubka, a trochu si odřel kloubky u ruky. Poměrně rychle jsme dorazili na Podspálov a dohodli se na přesunu na Jizeru z Vilémova.

Ve Vilémově pod jezem jsme měli možnost vidět ve válci rotujícího vodáka, který byl naštěstí včas vypláchnut. Startovali jsme opět sjezdem po zasněžené stráni, tentokrát pro zpestření do zatáčky. Před odražením jsme si ještě domluvili signály a vyměnili si informaci o následujícím jezu "smrťáku". Jízda to byla pěkná. Narozdíl od Kamenice jsme na Jizeře jeli povětšinou za sebou. Dan vybíral stopu, pak jsem jel já s Cajkosem a Pája na konci hlídal, kdyby měl někdo problémy. Rafťáci jeli s odstupem za námi, abychom je mohli varovat před případnými překážkami. Cestou jsme potkávali pěkné vlny i nějaké ty válce (do jednoho jsem se docela slušně zabořil). Zmíněný jez jsme obtížně přenášeli vlevo (brodili jsme se hlubokým sněhem). Pak jsme viděli, že úplně vlevo by nás to pustilo, ale kdo by to chtěl zkoumat, když proud zde žene až ke koruně jezu? Pak měli ještě rafťáci menší problém s kládou, která nebyla vůbec vidět.

Celkově se nám to líbilo. Jizera byla o fous těžší než Kamenice. Za tohoto stavu z Vilémova cca WW3. Na závěr bych chtěl poděkovat Cajkosově mamince, která nám pomohla vyřešit dopravní záležitosti, a hlavně! napekla skvělé šátečky a řízky.

Zmáťa