Rakousko 19.07.2007 - 22.07.2007

Řeka: Salza, Steyr, Lauza

Vzhledem k úspěšnosti letního rekreačního Rakouska 2006 jsme se rozhodli z této akce udělat tradici. A tak se dne 19.7 v doprovodu manželek, přítelkyň a dalších známých vydáváme na cestu do Rakouska na krásné krajinkovky Salzu a Steyr. Při cestě jsme u Linzu vjeli do šílené bouřky a můžu vám říct, že takové blesky jsem ještě neviděl. První řeku pojedeme Steyr a k nástupnímu místu jsme dorazili pozdě večer a hned jsme se chopili spacáků a poslušně zalehli ke spánku…….. s Ládisem jsem ještě asi hodinu probíral ženský :o)…… Nějakou dobu po nás dorazil Tomáš s Kačkou, Markétou a doktorem.

Ráno jsme se v pohodičce nasnídali a začali se chystat na vodu. Co si budeme povídat Steyr byl docela suchej, zbušit se to sice dalo, ale žádná sláva. Kačka si tam v barace nabyla kolena, tak snad to bude příště lepší. Po dojezdu jsme se převlékli, naházeli vybavení do aut a jeli směrem na Salzu. Po cestě se stavujeme v obchodě a míříme dál, k cíli naší cesty.

Né náhodou jedeme kolem Laussabachu, končícím cca 7 metrů vysokým vodopádem. Vody se zdá být přijatelně, tak mě a Tomáše nenapadne nic lepšího, než se jít převlékat. Na Katčinu otázku, kam že to Tom jako jde, odvětí, že se jde převlékat a Kačka mu odpovídá …. že na to ať zapomene. A tak jsem na to zůstal sám. Skočím do hydra, Ládis mi pomůže nasednout a už sedím v lagunce nad vodopádem. Opatrně se na poslední chvíli rozhlížím a pak skáču. Na hraně mi bleskne, to je ale k..va vejška a pak už jen eskymaček a plný nos vody, ale dopad byl jak do peřinky. Než si pobalím hydro tak se Jíťa s Markétou ještě smočí v té příjemně chladivé vodě …… v tom pařáku se jim ani nedivím. A zase do aut a hurá do kempu, kde jsme byli i loni.

Paní domácí nás vítá a Jíťa s ní dohaduje nějaké věci ohledně ubytování. Míra s Jíťou, Markéta, já, Tom a Ládis si ještě týž den dáváme spodní soutěsku abychom zjistili, jak je na tom vodní stav. Po doplutí konstatujeme, že vody je dostatek, aby mohli jet i ostatní hlavně tady Kačka, která si na Steyru obila kolena.. Když se konečně dostaneme zpět do kempu jsme všichni zralí akorát na večeři. Rychle něco povaříme a pojíme a zbytek večera se vedou už jen naprosto nekonstruktivní debaty - jako vždy.

Druhý den se tedy všichni chystáme na vodu. Markéta, Ládis a já jsme natěšeni již od brzkého rána, ale ostatní nějak brzdí ( vím, že každá brzda si myslí, že je ta záchranná, ale ……..) No nic na vodu se konečně dostáváme až kolem půl dvanácté, ještě že nám to čekání zpříjemnila jedna rakouská raftová průvodkyně - viď Ladis - to bylo něco pro oko :o). Salza je sice nádherná krajinkovka, ale pořád je to místy divoká voda a co čert nechtěl Roman a jeho Markéta se koupají cca po 500m plavby v první peřejce. Další lahůdka na nás čekala v podobě skoku cca 5m z obrovského kamene. Nejprve byl na řadě Ládis. Dal si sice při dopadu o hladinu ale jinak v poho, další jsem šel já a pak Markéta. Když jsme toto místo opustili, přidal se k nám jeden pádler z ČR a dohnali jsme skupinku asi nejspíš Maďarských vodáků a trošku jsme se s nimi pomotali. Před vjezdem do soutěsky se Kačka vyměnila s Markétou (Romanovou) a vyrazili jsme na poslední štaci. Na dvou vypečených místech se Roman - teď už s Kačkou - dvakrát vykoupali a Kačka se nám trošku vylekala. Když jsme se konečně dostali do kempu najedli se a dostatečně si odpočali, vydali jsme se na cestu do města a na řeku Ens podívat se na úsek zvaný Gessausse. Po návratu proběhla véča a zase velice plodná večerní debata…….

Poslední den jsme se ještě jednou vydali na soutěsku, aby si Kačka zvedla morál a přestala se bát. Nakonec se jí poslední jízda líbila a konečně si prohlédla tu nádhernou krajinu. Pak už jen následovalo balení a cesta zpět domů. Co dodat počasí nám přálo, vody mohlo být klidně víc a pro příště by se mohlo zrychlit i to šmelení ..... Tak zas někdy příště Perun

Pája