Ze svahů Bukovce údolím Jizery do Kořenova 27.03.2010

Řeka: Safírový potok, Jizera
Úsek: Jizerka - Kořenov

V sobotní dopoledne formujeme jedno auto (Pavlikovo) do tvaru kompatibilního s vodáckými potřebami a plníme ho hydrem a loděmi. Jak se blížíme k severu déšť se mění na déšť se sněhem a venkovní teplota 2°C na našich tvářích nebudí úsměv. Vody je dost, tak vyděšenému Jirkovi chceme umožnit aby skouknul první těžší místo na Safíráku. Cestou po roztáté běžkařské cestě nám však počasí ukazuje, že na to nárok nemáme a promoklí na kost velíme k ústupu do hospody. Pavlika vysíláme s autem na Mýto a sami požíráme luxusní obídek v krčmě na náhorní plošině. Pavlika přiváží kluci od Snížáka a děsí ho do zelenobledé barvy tím, že vody je moc a je to masakr. Nicméně auto už je dole tak lezem na sklářském potoce do lodí a touto novou krátkou čárkou sklouzáváme do Jizerky. Vody je fakt dost a tak náš duševní klid sedí pořád v hospodě. Nicméně první dva skoky dáváme všichni bez problémů a tak se trochu uklidňujeme. Přesto nutno konstatovat, že za tohodle vodního stavu jde o horskou dráhu, vracáky jsou poskromnu a max pro dvě lodě. Prohlížíme některá místa, Jedno přenášíme. Přibližně v půlce těsně nad dvojskokem je sifon, který je za malé vody bez vody, ale ted to do něj trochu teče.

Na soutoku s Jizerou u jsme pěkně rozjetí dáváme první přísun energie a pohledem do koryta českopolské krásky je nám jasné, že jedem. Vody není tolik jak nás strašili. Přesto na začátku jsou nebezpečné tři stromy, které lze objet, přenést i přeskočit, pokud je člověk vidí včas. Jizera je nádhernou nespoutanou a pustou horskou řekou. Z mostu na cestě do Orle nám zamávali turisti a vydali jsme se do jejích spárů. Jedno místo jsme prohlíželi, jednou zbytečněš a jednou plánovaně přenášeli. Skončili jsme v Kořenově. Na Cutisin nebyla už chuť. Stejně za týhle vody jde o masakr. Nejlepší bylo potom to převlíknutí do suchýho hydra ;))))

Dan